PSYCHEDELIKATESY // Jiří Horáček: Dekonstrukce vědomí jako podklad psychedelické zkušenosti: cesta tam a zase zpátky

Ústředním tématem, které spojuje filosofii, psychologii, neuropsychiatrii a neurovědy vůbec je otázka vztahu mezi lidskou myslí a jejím hmotným substrátem, tedy mozkem. Zásadní metodický přínos k teorii vědomí pak může přinést studium působení psychedelik. Psychedelika navozují charakteristické fenomenální mentální stavy, které svou komplexností splňují charakteristiky změny vědomí (v tradiční kategorii lucidity, tedy jasnosti vědomí). Vztažení těchto subjektivních mentálních stavů k neurobiologii působení psychedelik může představovat efektivní nástroj pro dekompozici elementárních složek subjektivní zkušenosti (dekonstrukce vědomí) a studium jejich neuronální podstaty. Navržený koncept dekonstrukce vědomí cestou působení látek se známým mechanismem účinku pak může zásadním způsobem přispět k řešení tzv. psychofyzického problému, resp. porozumění mechanismům toho, jak nervový systém vytváří naše subjektivní fenomenální mentální stavy (vědomí).

Prof. MUDr. Jiří Horáček, Ph.D.

Jiří Horáček absolvoval v roce 1991 Lékařskou fakultu University Karlovy v Plzni, hodnost Ph.D. obdržel v r. 2002, docentem psychiatrie od r. 2004 a profesorem psychiatrie byl jmenován v roce 2009.
Výzkumně se zaměřuje na funkční zobrazení mozku pomocí magnetické rezonance (MR) a pozitronové emisní tomografie (PET). Dále se zabývá neurobiologií schizofrenie a deprese, mechanismem účinku antipsychotik a psychedelik, modelováním aktivity nervové tkáně a behaviorálním efektem psychoaktivních látek.
Pracuje v Národním ústavu duševního zdraví (NUDZ) a na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Působí jako předseda výboru České neuropsychofarmakologické společnosti (ČNPS). Autor nebo spoluautor několika monografií a více nežli 200 článků v odborných periodicích.
Nejvýznamnější publikace profesora Horáčka byly věnovány neurobiologii léčby sluchových halucinací, neurobiologií schizofrenie, mechanismu účinku psychedelik a souvislostí mezi náladou, aktivitou serotoninu v mozku a citlivostí k inzulínu.