Jan A. Kozák: Iniciační rituály a psychedelická zkušenost

Původně zveřejněno na aktuálně.cz.

V tomto textu se pokusím ukázat, že problematika iniciačních rituálů a jejich vztahu k psychedelické zkušenosti je jedním ze zásadních argumentů pro skutečnou interdisciplinární spolupráci napříč spektrem tvořeným na jedné straně medicínou a na druhé humanitními vědami a že na této spolupráci potenciálně závisí dlouhodobý úspěch snahy o kultivaci práce se změněnými stavy vědomí.

Co jsou to iniciační rituály? Pod tímto termínem, teoreticky uchopeným především v antropologii a religionistice, se rozumí rituální proces, během kterého zasvěcovaný projde přechodem mezi dvěma oddělenými životními stádii nebo rolemi. Nejtypičtějšími příklady iniciačních rituálů jsou rituály přechodu z dětství do dospělosti, rituály zasvěcení do kněžského, šamanského nebo královského úřadu a podobně.

Klasik antropologie Arnold van Gennep (van Gennep 1909) přišel se základním rozdělením každého iniciačního rituálu na tři stádia: separace, liminalita a reintegrace. Člověk je vždy nejprve oddělen od své staré role, pak se po určitou dobu nachází „na prahu“ (práh je latinsky limen, odtud liminalita) a pak vstupuje do role nové. Známý religionista Mircea Eliade (1976) si následně povšiml výrazně přítomné symboliky smrti a znovuzrození – napříč mnoha kulturami je odchod z předchozí role ztvárněn jako smrt, ztráta jména, pozření nestvůrou nebo chaosem, čas strávený v liminalitě je pak pobytem v Jiném světě, na Onom světě, či v magickém kraji divů skrytém každodenní realitě, a nakonec návrat do symbolické soustavy složené z pojmů a sociálních rolí je pak vnímáno jakožto proces podobný novému narození.

Pravděpodobně nejzajímavější příspěvek k této problematice pak přinesl antropolog Victor Turner (Turner 1969, 1974), který ve svých teoriích reflektoval i revoluční procesy kontrakultury 60tých let. Turner se věnoval především hlubší analýze stádia liminality, tedy onoho Jiného světa, v němž se zasvěcovaný nachází vprostřed rituálního procesu. Povšiml si toho, že stádium liminality je především rozpuštěním pojmové mřížky symbolické soustavy, v níž lidé každodenně žijí, takže výsledkem je stav mimo-pojmový a bezprostřední. Tato bezprostřednost vede k tzv. communitas, tedy k prožitku lidské (nebo bytostné) vzájemnosti bez rolí a kategorií.

Takovýto popis liminality musí jistě lidem s psychedelickou zkušeností znít velmi povědomě: prostor Jiného světa, v němž se rozpouští pojmový systém každodenní reality, magický jiný svět, v němž člověk prožívá symbolickou smrt a znovuzrození atd. Co je však velmi zajímavé a podstatné, je to, že většina doložených iniciačních rituálů neužívá žádné psychedelické látky. Ano, v některých případech dochází k požití tradičních prostředků k navození změněného vědomí, případně se vyskytují alternativní techniky typu smyslová deprivace, bubnování, ale často nic takového nenajdeme a rituály přesto mají svou transformativní funkci.

Jak tomu máme rozumět? To je otázka, která zasluhuje delší diskuzi, nicméně pracovně lze navrhnout tuto interpretaci: Tradiční kultury po celém světě měly zavedené rozličné místní systémy, jimž však bylo jedno společné, totiž že byla vždy symbolicky a rituálně ošetřena lidská zkušenost s „Jinakostí“, tedy s vystoupením ze symbolické soustavy každodenní reality (která v praxi vytváří náš svět). Toto rituální ošetření se týkalo i zcela „nepsychedelických“ typů přechodů, o to více však těch, při nichž docházelo k výrazně změněnému stavu vědomí.

Moderní společnost se zrodila z tradičních společností odvržením „iracionálních rituálů“, které ostatně povětšinou opravdu ztratily svou účinnost, protože se nestihly adaptovat na změněnou sociální realitu. Výzkumy antropologů a religionistů druhé poloviny 20. století však ukazují, že ony rituály nebyly vůbec iracionální, naopak, že se jednalo o zásadní stavební kameny tehdejších společností, které elegantně řešily řadu věcí naráz. Bohužel není možné se k nim vrátit, protože každý rituál musí organicky vyrůstat z živé symbolické soustavy, kterou má ošetřovat. Před námi tedy stojí nelehký úkol – pokusit se najít současnou a funkční obdobu toho, čím byly v tradičních společnostech iniciační rituály. Na takovýto úkol je nyní potřeba spolupráce nejenom interdisciplinární mezi odborníky, ale také v široké veřejnosti, která má v různých komunitách v tomto směru často „naexperimentováno“ více, než specialisté.

Mgr. Jan A. Kozák, PhD.
Česká psychedelická společnost
autor je religionista
vyučuje na Ústavu filosofie a religionistiky FF UK

Citace:
Mircea Eliade, Iniciace, rituály, tajné společnosti: mystická zrození, Brno: Computer Press 2004 [orig. Initiation, rites, sociétés secrètes: naissances mystiques, Paris 1976]
Charles-Arnold Kurr van Gennep, Přechodové rituály, Praha: Nakladatelství Lidové noviny 1997 [orig. Les rites de passage, Paris 1909]
Victor Turner, Průběh rituálu, Brno: Computer Press 2004 [orig. The Ritual Process: Structure and Anti-Structure, Chicago 1969]
Victor Turner, „Passages, Margins, and Poverty“, in: id., Dramas, Fields and Metaphors, Ithaca and London: Cornell University Press 1974