Respekt, 18.2.2016: Zrušme paragraf šíření toxikomanie

Mohli bychom i my, jako odborná společnost šířící informace o v současnosti ilegálních látkách, jít před soud? A s kým se tam potkáme?
Respekt napadá paragraf o šíření toxikomanie.

Mohli bychom i my, jako odborná společnost šířící informace o v současnosti ilegálních látkách, jít před soud? A s kým se tam potkáme?

CZEPS ve článku Respektu, který napadá paragraf o šíření toxikomanie:

 

Článek původně zde.

Autor: Petr Třešňák

 

Z nástroje ochrany zdraví se stal nesrozumitelný policejní pendrek

million marihuana march 2015, 8.5.2015
Million marihuana march, květen, Praha, 2015 • Zdroj: Matěj Stránský

Čerstvý rozsudek Městského soudu v Praze připomíná staré známé rčení: když dva dělají totéž, není to totéž. Problém je ovšem v tom, že před soudem by tahle logika platit neměla. Pokud dva lidé například prodávají potřeby na pěstování a užívání konopí a policie to považuje za porušení zákona, měli by si u soudu vyslechnout zhruba podobný verdikt.

Městský soud coby nyní pravomocně osvobodil manželský pár, který takový obchod provozoval v Praze a Jičíně. Stejný názor měla i předchozí instance, řada dalších majitelů growshopů byla přitom za stejné podnikání v minulých měsících odsouzena k podmíněným trestům. Jak je to možné? Případy se samozřejmě liší v detailech, ale nijak zásadně. Skutečný důvod rozporuplného rozhodování má jméno paragraf 287 a měl by z trestního zákona zmizet.

Svádění na pivo

Paragraf 287 stručně řečeno říká, že kdo podporuje, šíří nebo svádí ke zneužívání návykové látky jiné než alkoholu, bude potrestán až třemi lety vězení (nebo více, pokud jsou ohroženy děti). Jistý problém cítíme už z oné vsuvky „jiné než alkoholu“. Ze všech odborných srovnání vychází alkohol jako jedna z nejškodlivějších návykových substancí. Spousta dalších zákonem zakázaných látek pro člověka představuje mnohem menší riziko.

Proč se k jejich užívání svádět nesmí, ale k pití ano, nemá z hlediska ochrany zdraví zřetelnou logiku. Ze společenského hlediska samozřejmě ano: z nejoblíbenější české věty „Pojď na pivo“ by se stal trestný čin, což by nikomu neprospělo.

Podle statistiky ministerstva spravedlnosti, české soudy ročně za šíření toxikomanie odsoudí několik desítek lidí. Nevíme přesně, jaké návykové látky jsou ve hře, ale dá se předpokládat, že nejde o svádění mezi spřátelenými uživateli, o němž by se policie těžko dozvěděla. Soudí se buď nabízení drog dětem, což je rozhodně žádoucí, anebo činnost, která má nějakou rezonanci ve veřejném prostoru a policii se nelíbí. A právě tahle role paragrafu 287 se ukazuje čím dál problematičtější, což ilustruje několik příkladů z nedávné minulosti.

Jak na šalvěj

Před nějakými dvanácti lety se v Česku poprvé objevily internetové obchody se sušenými psychoaktivními rostlinami. Tzv. vegetalistické hnutí, které ve světě už nějaký čas existovalo, nepředstavuje zvlášť nebezpečný fenomén, experimentátoři s těmito bylinami bývají spíše duchovní hledači než typičtí uživatelé drog. A e-shopy samozřejmě neprodávaly zákonem zakázané látky. Většina z oněch legálních bylin v nabídce měla velmi nízkou psychoaktivitu srovnatelnou spíše se silným čajem než třeba marihuanou. Až na jednu výjimku – divotvornou šalvěj.

growshopy
Zdroj: Respekt

Původem mexická bylina užívaná v domorodých obřadech vyvolává sice krátké, ale silné halucinace, a v polovině nultých let už byla v některých zemích světa zakázána. V Česku nikoli a e-shopy jí nějaký čas bez problémů prodávaly. Pak ovšem dva takové obchodníky v roce 2008 obvinila policie – za šíření toxikomanie. Nepomohlo jim odvolání k Nejvyššímu soudu ani obhajoba, že šalvěj není návyková, jak předpokládá zákon (což je mimochodem pravda). Soudci za důkaz považovali fakt, že prodejci na internetu popisovali účinek byliny a způsob užívání. Dostali podmínku.

Další zcela identičtí prodejci už ovšem ne. Podle informací Respektu jim protidrogová policie stíháním jen hrozila. „Myslím, že mě tehdy zachránilo to, že jsem byla těhotná,“ říká jedna z obchodnic se šalvějí, která po návštěvě policie bylinu vyřadila z nabídky, „Kdybych byla arogantní chlap, tak jdu před soud.“ Paragraf 287 byl použit pro výstrahu, aby policie dosáhla prohibice legální rostliny. Na seznam narkotik byla přidána až o tři roky později.

Amsterdam a řetězec

Majitelé tzv. Amsterdam shopů, které se v Česku objevily někdy kolem roku 2010, už postupovali rafinovaněji. Jde o podstatně nebezpečnější fenomén, s nímž si protidrogová politika neví moc rady. Obchodníci prodávají nové psychoaktivní chemické sloučeniny (tzv. designer drugs), které nejsou na seznamech narkotik, ale mohou být zdraví a životu nebezpečné. Stát reaguje pomalu přidáváním dalších a dalších látek na seznam, chemické variace jsou ale nekonečné, takže to celé připomíná hru na kočku a na myš.

Protidrogová policie chtěla represi urychlit a obvinila majitele obchodů z šíření toxikomanie. Nic proti razanci, ale právě tihle podnikatelé si navrozdíl od svých vegetalistických předchůdců dávali dobrý pozor, aby své zboží nepropagovali jako narkotika. Vydávali je za dekorační či sběratelské předměty, většinou nepřikládali žádný návod na užívání, neměli reklamu. Některé z nich přesto soud odsoudil.

O stejný paragraf se pak opíral i velký zátah proti growshopům, který Národní protidrogová centrála uskutečnila před dvěma lety. I v tomhle případě se snažila prokázat úmysl obchodníků podporovat konzumaci drog – tím, že u semínek konopí popisovali účinek na psychiku nebo že prodávali celý řetězec zboží, tedy počítali s konzumací zákazníka. Ve snaze prokázat ono šíření jako důkaz občas sloužili i knihy o konopí nalezené u obchodníků při domovních prohlídkách. Většina českých soudů zatím tuhle logiku přijala, v aktuálním případě jí ale dvě instance rozhodně odmítly.

Svádění na různý způsob

Všechny tři kauzy se liší, už proto, že growshopy nikdy neprodávaly žádný konečný produkt. Něco je ale spojuje. Ani v jednom případě nejde o zjevné „svádění k užívání návykových látek“, jak si ho běžnou logikou představíme.

Na začátku stojí fakt, že se protidrogové policii nějaké chování nelíbí. Tvrdé protidrogové paragrafy použít nemůže, protože látky jsou legální, případně nikdo žádné neprodává. Policie se tedy rozhodne sáhnout po čísle 287 a vymyslí – pokaždé jinou – interpretační konstrukci, kterou české soudy přijmou. Povědomí zdejších soudců o drogové problematice je nízké a názor policie se zdá být odborný.
A protože celá drogová scéna je dnes nejednoznačnější než dřív, účelové stíhání se děje stále častěji. V roce 2011 padlo devět rozsudků za šíření toxikomanie, o dva roky později jich bylo 22, loni 70. Pachatelé přitom nepatří do drogového podsvětí, jde o spíše o běžné podnikatele, většina z nich je dříve netrestaná.

Přístup společnosti k omamným látkám se dnes posouvá do nové éry. Začínáme mezi látkami více rozlišovat, slábne ideologické vidění drogy jako zla. Některé stále zakázané sloučeniny jsou novou nadějí seriózní medicíny a trestat jejich propagaci nedává smysl. Marihuana je v Česku povolená k léčebným účelům a ministr zdravotnictví nedávno slavnostně otevřel výzkumný konopný institut – zatímco prodejci hnojiv pro marihuanu odcházejí za šíření toxikomanie s podmínkou. Není to trochu divné? Půjde příště před soud Česká psychedelická společnost, kterou nedávno založili odborníci na duševní zdraví, kteří vidí v některých drogách příslib pro terapii? Nebo internetové portály a novináři, kteří tenhle pohled sdílejí?

Samozřejmě stále platí, že má smysl chránit před sváděním ke drogám děti. K tomu účelu ale stačí přidat dvě věty do paragrafů o ochraně mládeže, které zakazují třeba podávat mladistvým alkohol, anabolika nebo je nechat hrát na automatech. Paragraf číslo 287 dnes slouží hlavně policii k prosazování konzervativní ideologie, která se dávno přežila. Je načase ho zrušit.