Ve své diplomové práci jsem se zabýval motivacemi uživatelů psilocybinu v České republice. Hlavním cílem práce bylo zjistit, proč lidé začali psilocybin užívat a proč se k této látce opakovaně vracejí. Výzkum vycházel z kvalitativních rozhovorů s deseti uživateli psilocybinu, jejichž výpovědi tvoří základ celé práce. Domnívám se, že jde o velmi zajímavé téma, které by mohlo přiblížit problematiku psilocybinu širší veřejnosti i lidem, kteří se o psychedelika zajímají.
Motivace k užívání návykových látek představují specifickou a poměrně komplexní oblast. Přestože bývají různé substance často souhrnně označovány jako „drogy“, nejedná se o jednotnou skupinu. Jednotlivé látky se výrazně liší svými účinky, průběhem intoxikace i subjektivním prožíváním. Tyto rozdíly se následně promítají také do motivací jejich uživatelů. Každý člověk může k jednotlivým látkám přistupovat odlišně a očekávat od nich různé efekty či přínosy. V případě psychedelik, konkrétně psilocybinu, bylo cílem práce zjistit, jaké motivace vedou uživatele k vyhledávání této látky a proč se k ní opakovaně vracejí.
V práci jsou motivace rozděleny na primární a sekundární, přičemž toto členění vychází zejména ze studie Exploring Motivations, Experiences, and Consequences of Psychedelic Use in Aotearoa New Zealand od Millsové (2024). Primární motivace představují důvody, které uživatelé měli ještě před prvním užitím psilocybinu, a to i v případě, že již dříve měli zkušenost s jiným psychedelikem. Patří sem zejména zvídavost, rekreační užívání nebo touha vyzkoušet novou látku. Sekundární motivace se naopak objevovaly postupně, často až po opakovaných zkušenostech s psilocybinem. Mezi ně lze zařadit motivace sociální, terapeutické, spirituální, ale také motivace spojené se sebepoznáním a osobním rozvojem.
Z rozhovorů zároveň vyplynulo, že motivace respondentů se v průběhu času proměňovaly a často se vzájemně prolínaly. Pouze jeden respondent uvedl, že jeho hlavní motivací zůstávala po celou dobu rekreace. I on však zdůrazňoval, že k psilocybinu vždy přistupoval s respektem a nepovažoval jej za běžnou rekreační látku. Stejně jako ostatní respondenti si byl vědom významu „set and setting“, tedy vlivu psychického nastavení uživatele a prostředí, ve kterém je látka užívána. Pro zbývajících devět respondentů byla rekreace důležitá především při prvních zkušenostech, postupně však začaly převládat jiné motivace.
Tři respondenti označili za hlavní důvod opakovaného užívání sociální motivaci. Psilocybin pro ně představoval prostředek sdíleného prožitku s blízkými lidmi a důležitou součást mezilidského propojení. Jeden z respondentů dokonce uvedl, že při individuálním užívání pro něj bývá zkušenost nepříjemná až nesnesitelná, a proto látku užívá výhradně ve společnosti ostatních. I ostatní respondenti přikládali sociálnímu rozměru zkušenosti značný význam, avšak nevnímali jej jako hlavní motivaci.
Terapeutická motivace byla významná pro pět respondentů. Ti popisovali, že jim zkušenosti s psilocybinem pomohly vyrovnat se s depresivními stavy nebo s jinými formami závislostí, například na marihuaně. Tři respondenti rovněž uváděli, že pro ně psilocybin představoval určitý meditativní nástroj, který jim umožňoval hlubší introspekci a zklidnění mysli.
Nejčastěji zmiňovanou motivací však bylo sebepoznání a osobní rozvoj, které označilo za důležité šest respondentů. Ti uváděli, že jim psilocybin pomohl lépe porozumět vlastním emocím, myšlenkovým vzorcům, osobním blokům i vztahu k ostatním lidem a okolnímu světu. Někteří respondenti také popisovali zkušenost se zkoumáním hranic vlastní mysli. Všichni se shodovali na tom, že psilocybin významně ovlivnil jejich osobnostní vývoj a stal se důležitým momentem jejich životní zkušenosti.
Spirituální motivaci uvedl pouze jeden respondent. Ta souvisela zejména s jeho dlouhodobým zájmem o východní náboženství a vnímáním psychedelik jako rituálních a spirituálních nástrojů. Respondent rovněž spojoval užívání psilocybinu s otázkami spirituality a osobní morality.
Z výsledků práce vyplývá, že motivace uživatelů psilocybinu jsou velmi různorodé, avšak často přesahují čistě rekreační rovinu. Nejvýrazněji se objevovaly motivace terapeutické a motivace spojené se sebepoznáním a osobním rozvojem. Právě v těchto oblastech respondenti spatřovali největší potenciál psilocybinu i psychedelik obecně.
Rozhovory zároveň ukázaly, že mezi uživateli existuje určitý neformální soubor pravidel a doporučení týkajících se bezpečného užívání psychedelik. Respondenti zdůrazňovali význam přípravy, vhodného prostředí, psychického nastavení i přítomnosti důvěryhodných osob během zkušenosti. Nikdo z dotazovaných nepovažoval psilocybin za látku, kterou by bylo možné užívat bez respektu či opatrnosti. Naopak si byli vědomi možných negativních dopadů, zejména při nevhodném zacházení nebo ignorování základních zásad bezpečnějšího užívání.
Zajímavým zjištěním bylo také to, že respondenti často přistupovali k psilocybinu výrazně odlišně než k jiným návykovým látkám. Alkohol, nikotin nebo stimulanty byly mnohdy vnímány jako substance sloužící převážně k rekreačním účelům, avšak bez hlubšího osobního významu. Zejména v případě alkoholu respondenti upozorňovali na vysokou míru společenské normalizace a zároveň na větší potenciál jeho zneužívání v českém kulturním prostředí.
Bc. Ondřej Budský