Filip Tylš: Ponoření do světa chaosu může znamenat osobnostní růst

Původně zveřejněno na aktuálně.cz

Komentář ke knize: Hausner, M. Výzkum psychedelik za železnou oponou (2016). V originále LSD – Highway to Mental Health.

Komentář ke článku: Lebedev, A.V., Kaelen, Lövdén, Nilsson, Feilding, Nutt, D.J. and Carhart‐Harris, R.L. 2016. LSD‐induced entropic brain activity predicts subsequent personality change. Human Brain Mapping (2016).

LSD je vůbec nejúčinnější lidstvu známá psychoaktivní molekula, která vyvolává řadu kontroverzí a dělí společnost v zásadě do tří táborů. Nezasvěcené jedince naplňuje zcela oprávněnou posvátnou bázní, která je spojená s nevypočítatelností jeho účinku. Dnes již sice víme, že užití LSD nezpůsobuje zvýšené riziko duševních chorob a nezpůsobuje žádnou závislost (Johansen a Krebs), přesto není jeho užívání zdaleka bez rizika. Zasvěcení – ti s jednorázovými zkušenostmi i pravidelnější uživatelé –, o něm mluví zpravidla s velkým respektem. Snad nikdo nezaujme indiferentní postoj – stavy, které LSD přináší, jsou za hranicí dosud poznané reality vnějšího i vnitřního světa. Část uživatelů tyto stavy podrobně prozkoumává, část se účinku časem nasytí, a jejich náročnost zpravidla nedovolí LSD užívat rekreačním způsobem. Vědci nedávno zjistili, že psychedelická zkušenost skutečně vede k hlubokému přehodnocení životních hodnot (Griffiths et al.) a dokonce i ke změně osobnostních charakteristik (MacLean et al.), tudíž skýtá značný terapeutický potenciál (Tyls et. al).

To tušil ale již v 60. letech dr. Milan Hausner, který provedl více než 3000 sezení s LSD v průběhu éry legálního výzkumu v ČR. Ve své knize, nedávno přeložené do češtiny (Hausner et al.), někdy až naturalistickým způsobem zachycuje prožitky pacientů, kteří jsou zachváceni chaotickou intenzivní zkušeností pod vlivem LSD. Snad nejvýmluvnější je příběh pacientky Hany K. trpící závažnou formou schizofrenie se silnými sebevražednými tendencemi (3 závažné pokusy se zabít – léky, podřezání žil, vyhladovění) a katatonními příznaky (ztuhlé držení těla v nepřirozených polohách; jedná se o prognosticky špatné znamení). LSD uvrhlo pacientku do světa archetypálních obrazů, které se vynořily z jejího nevědomí. Pacientka se ztotožnila s umírajícím bažantem, kterého chodila v zahradě kliniky pozorovat, měla vize larev v tlejícím mase, vize drápů a zubů krtků požírajících larvy, vlastní stříkající krve, prožívala sebe samu jako upíra vysávajícího sebe i své okolí. To vše bylo doprovázeno velmi ambivalentními postoji ke světu (láska – nenávist, smysluplnost světa – sebevražedné tendence). Popsaný stav vedl dokonce i k ovlivnění jejího chování – prokousla si ruku a olizovala vlastní krev. Jedná se o zesílení psychotických příznaků, které popisují shodně i další studie, které byly v minulosti na pacientech se schizofrenií provedeny. Z dnešního pohledu je taková studie z etických důvodů pochopitelně neuskutečnitelná. Hana K. se díky sezení s LSD sice nevyléčila, nicméně její příznaky se po zhruba dvaceti sezeních zmírnily, navázala lepší kontakt s lidmi, založila rodinu a vychovala děti. Udává, že jí zážitky s LSD zásadně změnily život a otevřely cestu k lidem, zejména díky posílení empatie. Uvedeným příkladem bych rád poukázal na to, že věda dnes nezná (a s velkou pravděpodobností v blízké době ani nebude) odpověď na otázku, jakým způsobem mohou tyto chaotické stavy ztráty kontaktu s konsensuální realitou uzdravovat či vést k osobnímu růstu. Nicméně fakt, že se to děje, nelze dále ignorovat – je naopak třeba jej podrobit zkoumání pomocí nástrojů současné vědy.

Nedávno publikovaná studie dr. Lebedeva (Lebedev et al.) nám naznačuje, jak chaos vyvolaný LSD na úrovni mozkové aktivity souvisí s transformativním potenciálem této molekuly. Tým dr. Lebedeva replikoval s LSD studii, která byla provedena s psilocybinem (MacLean et al), a zjistil, že jednorázová zkušenost s LSD vede ke změně osobnostní charakteristiky zvané „otevřenost“ („openness“) měřené 2 týdny po intoxikaci. Otevřenost je považována za jednu z nejvýznamnějších složek osobnosti člověka a její změna souvisela s významným zvýšením představivosti a estetického cítění, zvýšeným vyhledáváním nových zážitků a větší kreativitou. Studie ovšem prokazuje významnou pozitivní korelaci této proměny s mírou chaotičnosti (tzv. entropie) měřené na úrovni mozkové aktivity pomocí funkční magnetické rezonance. Vedlejším výsledkem studie je, že tuto změnu navíc posiloval poslech hudby v průběhu psychedelické zkušenosti.

 

20160831-lsd entropy 1

Žluté oblasti odpovídají oblastem kde se zvýšila entropie po podání LSD. Jedná se o vyšší senzorické oblasti a hierarchicky výše postavené neuronální sítě.

 

20160831-lsd entropy 2

Pozitivní korelace mezi zvýšením entropie mozku po podání LSD a nárůstem otevřenosti s odstupem 2 týdnů. Barevné přímky vyjadřují korelace pro jednotlivé fMR skeny následující po sobě. Červená – 1. sken bez hudby, zelená – 2. sken s hudbou, modrá – 3. sken bez hudby. Poslech hudby měl pravděpodobně delší časový účinek – ovlivnil i třetí sken.                                                                                                                             

Fascinující výsledky neurozobrazovacích studií poslední doby nám umožňují nahlédnout hlouběji do způsobu, jakým vnímáme a prožíváme svět okolo nás. Vynořující se linka mezi neurobiologickými mechanismy a terapeutickým účinkem je však stále slabá. Víme, že naše osobnost je formována výchovou, důležitými okamžiky v průběhu našeho života a do jisté míry je ovlivnitelná psychoterapeuticky. Dr. Griffiths prokázal, že lidé zážitky pod vlivem psychedelik zpětně považují za jedny z nejdůležitějších v životě (Griffiths et al.). Proto nepřekvapí, že nás mohou formovat – podstatné však je, jakým způsobem. Na tomto místě je důležité připomenout příběh Hany K., který ukazuje, že stavy pod vlivem LSD často přesahují myslitelné. Víc než kde jinde je při těchto prožitcích užitečná práce zkušených terapeutů.

V současné době neexistují psychoterapeuti školení na práci s psychedeliky a neexistuje ani možnost látku legálně užít v kontrolovaném prostředí. Výjimku tvoří vědecké studie omezené pouze desítkami zdravých dobrovolníků a nevyškolení jedinci asistující s obtížnějšími zkušenostmi na některých hudebních festivalech („harm reduction“). Pro potenciální pacienty jsou tyto látky v současnosti zcela nedostupné.

Filip Tylš