Rita Kočárová: Česká psychedelická republika

Původně zveřejněno na aktuálně.cz.

Letos na podzim se v Praze uskuteční globální multidisciplinární fórum s názvem Beyond Psychedelics 2016, jež se bude věnovat výzkumu a využití psychedelických látek. Přední odborníci z celého světa zabývající se touto tematikou se sejdou v Praze, aby diskutovali o postavení psychedelik v současné společnosti a o jejich budoucnosti.

Jedná se o největší odborné psychedelické setkání v české historii s nejvýznamnějšími světovými osobnostmi z oboru, které navazuje na naši bohatou historii výzkumu látek měnících vědomí a zároveň je jedním z vrcholů současného rozkvětu české psychedelické scény. Konference je klíčovou součástí prvního celého psychedelického týdne (Prague Psychedelic Week 2016), v jehož rámci budou i doprovodné akce dostupné také české veřejnosti.

Na úvod je zároveň třeba podotknout, že v oblasti psychedelik jsou Češi poměrně osvícení, a to i z mezinárodního hlediska. Jsme malá země, ale z nějakého důvodu se zde této problematice věnuje mnoho lidí. Máme poměrně liberální drogovou politiku (i když je zde stále velký prostor pro zlepšení), legální psychedelický výzkum, lesy plné psychedelických hub (už jen ty názvy: lysohlávka česká a lysohlávka moravská – mezi jinými) a dalších silně psychoaktivních rostlin. Ale začněme pěkně od začátku.

Trocha historie

Jak to bylo s užíváním psychedelik v pohanské době před nástupem křesťanství, se dnes už zřejmě nedozvíme. Ale i když důkazů nezůstalo příliš, lze se domnívat, že jsme zde měli bohatou kulturu užívání těchto hub a rostlin – ostatně stejně jako všude jinde, kde se psychoaktivní rostliny vyskytovaly a vyskytují. Abychom zde neztráceli čas nepodloženými spekulacemi, tento úsek přeskočíme rovnou do 20. století.

Mezi velkými vědci jsme měli již začátkem minulého století nadšené „psychonauty“. Mezi ně patří například jeden z nejvýznamnějších českých výzkumníků Jan Evangelista Purkyně, po kterém je pojmenována Česká lékařská společnost. Moc se o něm ovšem neví, že experimentoval s opiem či muškátovým oříškem, tedy rostlinami s výraznými psychoaktivními účinky. Dalším známým odborníkem byl psychiatr Svetozar Nevole, který svými „autoexperimenty“ s meskalinem položil základy pozdějšímu výzkumu psychedelik u nás.

Samozásobení LSD

V šedesátých letech jsme se ve výzkumu těchto látek dostali na pomyslnou světovou špici. Poměrně brzy poté, co doktor Jiří Roubíček poprvé obdržel LSD od švýcarské farmaceutické firmy Sandoz (kde pracoval objevitel LSD Albert Hofmann), jsme si ho začali vyrábět sami pod názvem Lysergamid. Stejně tak psilocybin, v naší výrobě pojmenovaný Indocybin. LSD jsme si dokonce vyráběli a užívali legálně nejdéle ze všech zemí na světě až do roku 1974! Srovnejme to například se zákazem LSD v liberální Kalifornii již v roce 1966. Ještě o osm let později bylo možné na chodbách či v ordinacích československých léčeben potkat halucinující dobrovolníky i pacienty.

Šedesátá léta byla zlatou érou psychedelik po celém světě a Československo bylo jednou z nejaktivnějších zemí v oblasti jejich výzkumného a terapeutického užívání. V ČSSR bylo přinejmenším pět center, kde se s těmito látkami pracovalo. Jedním z nich byl i Výzkumný ústav psychiatrický v Praze, který spoluzaložil stále kontroverzní, nicméně bezpochyby světoznámý psychiatr Stanislav Grof. Tento ústav se časem přejmenoval na Psychiatrické centrum Praha a v roce 2015 transformoval do mnohem rozsáhlejšího Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ). K němu se ještě vrátíme.

Centrum nedaleko Prahy, léčebna v Sadské, bylo se svými 112 lůžky největší LSD klinikou v Evropě a jedním z míst s největšími klinickými zkušenostmi s látkami měnícími vědomí vůbec. Je velmi pravděpodobné, že nikdo nevedl více sezení s psychedeliky (přes 3 000) než psychiatr Milan Hausner v Sadské.

Od píky

V té době nikdo pořádně nevěděl, co tyto látky vlastně dělají, takže se studovalo od základu. Psychedelika byla podávána v malých, velkých a ještě větších dávkách psychologům, studentům, umělcům, neurotikům, autistům, exhibicionistům… ale i psychotikům, což je oblast užití v dnešní době spíše nepředstavitelná. Obecně byli tehdy výzkumníci mnohem svobodnější než v současnosti a patřičně toho využívali. To dokazuje i intenzivní zájem o studium delirogenů, které na rozdíl od psychedelik vyvolávají pravé halucinace. To znamená, že při řádné intoxikaci dotyčný není schopen rozpoznat, že to, co se děje, není běžná realita. Aplikovaly se dokonce i v dávce, která u pacienta vyvolá několikahodinové koma.

Tehdejší výzkumy uvádějí poměrně slibné terapeutické účinky i např. ve skupině lidí trpících chronickou schizofrenií, velmi vážnou duševní nemocí. Nesmíme zapomínat na to, že metodologie tehdejších výzkumů byla z dnešního hlediska vcelku pochybná, avšak i přesto v nich lze i dnes hledat minimálně inspiraci.

Dozvědět se více o této pozoruhodné historii českého psychedelického výzkumu je nám umožněno především díky práci Petra Winklera, který již před lety vyzpovídal dvaadvacet odborníků na duševní zdraví, aby po přibližně čtyřiceti letech zhodnotili zkušenost s LSD, kterou si v té době prošli. A výsledek? Dvacet respondentů ji zhodnotilo jako pozitivní a přínosnou v oblasti uvědomění si sama sebe a porozumění duševním nemocem. Negativní účinky v dlouhodobé perspektivě neuvedl žádný z nich.

Petr Winkler v současnosti dále superviduje vůbec první systematické zpracování veškerých výzkumů z té doby, jež probíhá v Národním ústavu duševního zdraví, které je současným centrem psychedelického výzkumu. Na naši bohatou historii zde o několik desetiletí později prakticky navázala nová generace výzkumníků v čele s profesorem Jiřím Horáčkem a neurovědcem Tomášem Páleníčkem. Po léta podávali různé psychoaktivní látky potkanům, než se jim před dvěma lety poprvé podařilo legálně intoxikovat psilocybinem prvního zdravého dobrovolníka. To se odehrálo příznačně ve stejné budově, kde začínal v šedesátých letech Stanislav Grof.

Psilocybinu ještě předcházely klinické studie s ketaminem, který je klasifikován jako disociativní anestetikum s psychedelickými účinky a působí trochu jinak než klasická psychedelika. Díky němu zažívá úlevu od deprese řada pacientů, kteří jsou vůči standardně dostupné léčbě rezistentní.

Trvale rostoucí zájem

Že se v české zemi psychedelickým látkám daří, dokazuje i vlna zájmu, která provází aktivity České psychedelické společnosti, spolku sdružujícího odborníky z různých oblastí se zájmem o tyto substance.

Přednášky o psychedelikách veřejnost lákají a přitahují spoustu lidí. Je skvělou zprávou, že zájem o ně nezůstává pouze na úrovni samotného užívání na všemožných festivalech a podobných akcích. Lidé si čím dál více uvědomují, že tyto látky mají mnohem větší potenciál než jen v rámci zábavných večírků. Alespoň rámcově obsáhnout různorodost využití těchto kontroverzních, někdy zatracovaných a někdy adorovaných látek je také jedním z cílů konference Beyond Psychedelics 2016.

Historie i současnost ukazuje, že psychedelika mají v českém prostředí (výzkumném i veřejném) své nezpochybnitelné místo, ať už v dobrém, či zlém. Konference Beyond Psychedelics bude bezpochyby zásadním momentem české psychedelické renesance. Touto událostí ale evoluce České psychedelické republiky dozajista neskončí, spíše bude katalyzátorem změny, která postupně povede k zodpovědnějšímu, regulovanému a na důkazech založenému přístupu k této stále ještě kontroverzní skupině látek.

Rita Kočárová