Původně zveřejněno na aktuálně.cz.
Níže naleznete tři články, které různí autoři pod záštitou České psychedelické společnosti již dříve zveřejnili v rámci rubriky Pohled zblízka na blogu Aktuálně.cz. Prvním z nich je překlad britského článku o neurovědci Davidu Nuttovi a jeho postoji k psychedelickému výzkumu, druhý se týká historického stigmatu, které na psychedelických látkách stále ulpívá, a třetí se zabývá neurobiologií jihoamerického posvátného nápoje zvaného ayahuasca.
Profesor David Nutt: Proč je zákaz LSD a lysohlávek nejhorší cenzurou medicíny v dějinách
Třídenní konference Breaking Convention, která se konala v červenci v Londýně, jako by ještě neskončila. Videozáznamy z přednášek, které by ani nadčlověk nestihl všechny navštívit, postupně přibývají na kanále Vimeo a stále se objevují nové články a rozhovory s konferencí spojené. Jedním z nich je i rozhovor londýnské novinářky Reshmy Biring s profesorem Davidem Nuttem o výzkumu psychedelických látek. Byl uveřejněn na webu psypressuk.com a rozhodně stojí za přečtení.
Jedna z největších psychedelických konferencí na světě Breaking Convention letos v červenci pohltila celé jedno křídlo Greenwichské univerzity. Prostřednictvím bohatého programu představila mimo jiné přínosy psychedelických látek v medicíně. Profesor Nutt zde v rámci interview rozebíral, jak zákony znesnadňují medicínský výzkum a proč je podle něj LSD dodnes „problémové dítě“, jak ho nazval jeho objevitel Albert Hoffmann.
Profesor David Nutt je neuropsychofarmakolog působící na Imperial College v Londýně a je veřejnosti známý tím, že rád víří vody v diskuzi o vládní politice týkající se nelegálních drog. Je jedním z nejvýraznějších hlasů mezi zastánci psychedelik a mezi výzkumníky, kteří pracují se zakázanými látkami, a svá slova opírá o relevantní výsledky vědeckých výzkumů.
Když profesora Nutta slyšíme vyprávět o tom, jak současná legislativa komplikuje psychedelický výzkum, cítíme, že současné společnosti něco uniká. Existují látky, které by pro medicínu mohly být obrovským skokem kupředu, ale politici se jimi zarputile odmítají zabývat. Psychedelika jako LSD nebo psilocybin (látka obsažená v lysohlávkách) by mohla být využívána k léčbě duševních onemocnění, mezi něž patří například závislosti, úzkost a deprese. Proč tedy není umožněn alespoň výzkum těchto substancí, kterým přece společnost nemá co ztratit?
LSD, které se u politiků nikdy netěšilo dobré pověsti, bylo ve Velké Británii v roce 1966 (a brzy poté i v Čechách) zakázáno a veškeré nadějné výzkumy zůstaly viset ve vzduchoprázdnu. Od té doby uplynulo další půlstoletí, avšak postoj zákonodárců vůči těmto potenciálně zázračným lékům se i přes důkazy svědčící v jejich prospěch vůbec nezměnil.
„Politici mají z LSD jakýsi podivný strach,“ tvrdí profesor Nutt. „Albert Hoffman [švýcarský vědec, který LSD v roce 1938 poprvé vyrobil] jej označil za své ‚problémové dítě‘. Není pochyb o tom, že pro mnoho politiků je LSD problémovým dítětem dodnes, a to z historických důvodů, které vycházejí z dezinformací a ignorance.“
Veřejné mínění o této látce, která je notoricky spjata s hippie kulturou, však ukazuje něco trochu jiného – společnost podle všeho psychedelika přijímá mnohem lépe, než tvrdí vláda.
„Je zajímavé, že psychedelika se u široké veřejnosti těší velkým sympatiím, zejména když jsou užívána jako léčiva,“ vysvětluje Nutt. „Spousta lidí se zlobí, že veřejnost nemá k těmto léčivům po více než 50 let přístup. Můj názor je, že jde o nejhorší cenzuru medicíny a klinického výzkumu v historii. Pokud psychedelika opravdu chceme používat jako léky, musíme mít oporu v kvalitním výzkumu.“
Profesor Nutt a jeho tým (spolu s nadací Beckley Foundation) jsou v rámci psychedelického výzkumu průkopníky moderních zobrazovacích metod, pomocí nichž zjišťují, jak tyto látky v mozku působí. Společně provedli tři studie s psilocybinem a právě dokončili historicky první studii, která pomocí zobrazovacích metod zkoumá působení LSD na mozek. Její výsledky jsou fascinující pro vědce, lékaře i samotné pacienty.
„Zjistili jsme, že tyto drogy mají na mozek skutečně významný vliv. Snižují například aktivitu v oblasti, která je zodpovědná za vznik deprese. Právě provádíme studii, která zkoumá, zda by bylo možné depresi léčit psilocybinem. Domníváme se, že by mohl fungovat u pacientů, u nichž konvenční léčba selhala.“
I když jsou výsledky výzkumů skutečně slibné, úskalí, která se pojí s jejich realizací, jsou stále aktuální. Nejvýznamnější překážkou je naprosto zjevně fakt, že tyto látky jsou nezákonné. Povolení k nakládání se substancemi, jako je konopí nebo psilocybin, má jen velmi malá hrstka britských nemocnic. Profesor Nutt a jeho tým tak mohou při čekání na různá oprávnění ztratit roky cenného času.
„Trvalo nám celé tři roky, než jsme vyhověli všem možným i nemožným opatřením, která byla nezbytná k realizaci výzkumu u pacientů s depresí. Jen za nákup látky a splnění těchto předpisů jsme utratili téměř všechny peníze, které jsme na výzkum měli,“ vysvětluje profesor Nutt.
Když si vezmeme, že zahájení klinického hodnocení běžně trvá zhruba šest měsíců, je nasnadě, že výzkum psychedelik se silně prodraží – oproti ostatním klinickým hodnocením až desetkrát. A sehnat peníze není vůbec jednoduché. Jelikož vláda tento druh výzkumu samozřejmě nepodporuje, peníze se získávají třeba pomocí crowdfundingu. V sázce jsou však lidské životy – není již na čase, aby vláda otevřela oči a přestala se otáčet zády, kdykoli někdo přijde s tím, že ty „zlé drogy“ vlastně mohou být užitečné?
„Je potřeba, aby si společnost plně uvědomila potenciál drog, jako je LSD, psilocybin nebo konopí,“ říká profesor Nutt. „Tyto látky mají obrovský potenciál. Každý další den, kdy jsou nelegální, pacienti trpí a páchají sebevraždy, protože jejich depresi nebo bolest nedokážeme účinně léčit. Změna této legislativy by měla být prioritním zájmem všude ve světě.“
Reshma Biring
(autorka je londýnská novinářka)
Překlad: Česká psychedelická společnost
Po LSD ti vykrvácí mozek aneb síla medií a její dopad na lidská práva
Ale jasně že ne. Žádný mozek krvácet nebude, jen jsem potřebovala přitáhnout pozornost. Drogy a krev jsou sázkou na jistotu. Zvolila jsem stejnou strategii, s jakou se podařilo vyvolat v lidech plošně po celém světě přehnaný strach z psychedelických látek a vybudovat kolem nich majestátní věže z mýtů. Třeba to bude fungovat i naopak, i když to, co přináší současný psychedelický výzkum, zpravidla už tak dramatické není.
Organizace i výzkumníci aktivní v současné psychedelické renesanci usilují o to tyto věže cihlu po cihle rozebrat. K tomu využívají vědecky podložených informací o jejich skutečných rizicích a přínosech. Psychedelika jsou kvůli své ilegalitě a také unikátnosti účinku poměrně kontroverzním tématem. Do velké míry jde nejspíše o nedostatek informací, které se k běžnému občanu dostanou. Roli hraje i způsob, jímž jsou tyto informace předávány.
Čím více se dozvídám o psychedelických látkách, tím více nepochopitelné mi připadá jejich současné legislativní uchopení, tedy jako návykových látek bez žádného terapeutického využití. Poznání v této oblasti je v současnosti na takové úrovni, že míra jejich restrikce v dnešní společnosti se zdá být poněkud absurdní. To dokládá dnes již řada studií, které naznačují velkou účinnost těchto látek na řadu duševních i jiných potíží, se kterými si často konvenční medicína neví rady. Dlouho se ví, že závislost na nich nevzniká. Ale nakládání s nimi v jakékoliv formě se i přesto trestá. Barevný svět paradoxů.
Nebudu tvrdit, že psychedelika nikdy nevedla k nehodám, jak se o nich traduje. Vedla. Šlo sice o ojedinělé případy, nicméně často tragické – u některých lidí se objevily duševní problémy, a jiní skutečně sem tam skákali z oken. Ostatně skáčou i bez psychedelik. Ale je cestou je zakázat a připravit se tak zároveň o možnosti jejich terapeutického využití? Když se stane autonehoda, zakážeme auta? Když dojde k úmrtí po uklouznutí ve vaně, zrušíme vany? Takhle by to vypadalo, kdybychom použili logiku ilegalizace psychedelik. Není ale lepší nastavit pravidla autodopravy a naučit se řídit? Koupit si protiskluzovou podložku? Naučit se s psychedeliky zacházet…? Podat je v prostředí, kde není okno a kde je dostatek lidí, kteří by případnému skoku zabránili. Mít dostatek kompetentních osob, které vytvoří takové prostředí, že nikoho skákat z okna ani nenapadne. Vzdělávat je. Tradiční kultury, které tyto látky s prospěchem pro jedince i společnost dokázaly využívat tisíce let, ukazují, že možné to je. I současné vědecké studie těchto látek přinášejí důkazy o tom, že je možné minimalizovat rizika a maximalizovat přínosy, které tyto látky mají.
Těmito zdánlivě simplifikujícími srovnáními s jinými běžnými situacemi v našich životech chci jen poukázat na mocný vliv jednotlivých příběhů, které se skrze senzacechtivá média dostaly na pomyslný trůn, k němuž lid stále vzhlíží a jejichž poselství bez zbytečných otázek naslouchá. Chopila se jich takovým způsobem, že pro řadu lidí byly vyhlášeny jedinou možnou pravdou. Psychedelické látky jsou učebnicovým příkladem efektivity mediální hysterie. Z různých stran přesvědčeně zaznívá, že z psychedelik se lze zbláznit nebo zabít. Slýchám to takřka denně, nic nového. Normálně v takové situaci zívám a odcházím, kdyby jen nešlo o informace tak vzdálené realitě. Takhle mi nezbývá, než se pokoušet znovu a znovu ukazovat druhou stránku věci. Tu, která v určitých akademických kruzích již má své místo, ale do širokého povědomí se stále ještě nedostala. Spolu s dalšími psychedelickými výzkumníky mám v téhle oblasti tendenci usilovat spíše o statistické zhodnocení rizik, než se opírat o několik málo výjimečných a z kontextu vytržených případových studií s barevným titulkem a sexy obrázkem.
Dvě studie se rozhodly vyzvat na souboj tyto již tradiční veřejností přijímané stereotypy o tom, že psychedelika mohou vést k psychóze a jiným duševním potížím, stejně jako ke zvýšenému riziku sebevraždy. Jako zbraň zvolily čísla z průzkumů obyvatel. A čísla mluví jasně. V první studii norští výzkumníci Paul Johansen a Teri Krebs analyzovali data z národního průzkumu ve Spojených státech. Šlo o náhodný vzorek obecné populace o počtu 135 000 lidí z let 2008 až 2011. Výzkumníci zjistili, že jedinci, kteří v životě někdy užili LSD nebo jiné psychedelické látky, neměli zvýšené riziko rozvoje duševního onemocnění, ať už šlo o schizofrenii, psychózu, depresi, úzkostnou poruchu či sebevražedné pokusy.
Další studie rozšířila vzorek na 190 000 respondentů ze stejného zdroje dat, kde navíc zahrnula rok 2012. Opět nezjistila žádnou souvislost s nepříznivými výsledky v oblasti duševního zdraví. A co víc, bylo zjištěno, že lidé, kteří užili LSD nebo psilocybin, měli nižší míru celoživotního výskytu sebevražedných myšlenek a pokusů.
Lze se jen domnívat, co je skutečným důvodem ilegality těchto látek. Jak už to tak bývá, pravděpodobně jich bude více. Jisté ale je, že racionální zhodnocení založené na vědeckých poznatcích to není. Podle Teri Krebs vedly k zákazu spíše politické důvody. Roli zde nepochybně hrály i již zmíněné případy ne úplně zdařilých intoxikací. Ty ale byly způsobeny především neodborným podáním a neznalostí pravidel bezpečného užívání – nelze z nich tedy vinit látku jako takovou. Možná jde také o strach z nového. Roli mohlo hrát i nadšení z těchto látek v rekreačním kontextu. Hodně se mluví i o tom, že lidem se po psychedelických látkách otevírají nové perspektivy, začínají přemýšlet jinak, zpochybňovat zavedená pravidla, ba dokonce zákony. To může souviset opět s tématem politických motivací. Preventivně rovnou hlásím, že cílem rozhodně není zabřednout do konspiračních náznaků. Tuhle zmínku tedy uvádím spíše jako pobídku k zamyšlení.
Teri Krebs je velkou advokátkou lidského práva na užívání psychedelik. Argumenty se zdají být jasné. Jde o látky, které v kontrolovaném a bezpečném prostředí představují minimální rizika a mohou mít terapeutický potenciál u řady potíží, dnešní konvenční medicínou často jen těžko léčitelných. Říci s jistotou, podle pravidel klinického hodnocení léčivých látek, že psychedelika léčí, zatím nelze. Dostatečně velké studie zatím nebyly uskutečněny, i kvůli jejich komplikovanému legislativnímu postavení. Ale již teď vše naznačuje tomu, že výsledky budou příznivé. Tedy velký terapeutický potenciál a minimální rizika.
Je řada činností, při nichž si může člověk ublížit. V autě, ve vaně… Řídit i koupat se můžeme. Dokonce můžeme řadu jiných věcí – ničit si tělo kouřením, alkoholem či chemikáliemi v jídle. Proč bychom nemohli mít možnost vědomě podstupovat ještě menší rizika při užívání psychedelik, pakliže na základě relevantních informací zhodnotíme, že přínosy převažují, nebo pokud jednoduše chceme? A jestli jen chtít nestačí… tak pokud mohou představovat účinnou alternativu k duševním potížím, se kterými si nevíme rady? Uchopení psychedelik skutečně silně naráží na lidskou svobodu mít možnost sám se rozhodnout, jak chci naložit se svým životem. Když splňuji tu základní podmínku, že tím nenaruším svobodu druhých. A o to snad jde.
60. léta byla divoká doba. Tehdy bylo možná skutečně nejjednodušší a nejefektivnější cestou všechny ty neznámé látky prostě a bezpodmínečně zakázat. Nechci zde mudrovat nad tím, jestli to bylo rozhodnutí správné či nikoliv. Dnes jsme každopádně jinde, naše poznání je také na jiné úrovni. A snad jsme i poučení dost na to, abychom dokázali přehodnotit tyto historické artefakty, oprostit se od nefunkčních až absurdních vzorců a nelpět na pověrách a nepodložených tezích z minulosti (či krvavých titulcích ve zprávách). Vše nasvědčuje tomu, že dnes již máme dostatek schopností vytvořit nový, tentokrát bezpečný a kontrolovaný rámec pro nakládání s touto unikátní skupinou látek. A těžit z toho, co nám mohou nabídnout.
Rita Kočárová
Česká psychedelická společnost
1. Johansen, P. Ø. & Krebs, T. S. J. (2015). Psychedelics not linked to mental health problems or suicidal behavior: A population study. Journal of Psychopharmacology, Vol. 29/3., s. 270-279.
http://dx.doi.org/10.1177/0269881114568039
2. Hendricks, P. S., Thorne, C. B., Clark, C. B., Coombs, D. W. & Johnson, M. W. J. (2015). Classic psychedelic use is associated with reduced psychological distress and suicidality in the United States adult population. Journal of Psychopharmacology, Vol. 29/3., s. 280-288.
http://dx.doi.org/10.1177/0269881114565653
Tajemství posvátného nápoje: chemie Ayahuascy a její vliv na mozkovou aktivitu
Ayahuasca je tradiční jihoamerický psychotropně působící nápoj, který měl vždy široké spektrum využití od medicínského po náboženské. Je připravována nejčastěji ze dvou druhů rostlin – zpravidla jde o Psychotria viridis a Banisteriopsis caapi, ale používá se i řada dalších.
Psychotria viridis obsahuje alkaloid DMT (N,N-dimethyltryptamin), který je západní společností zpravidla považován za hlavní psychoaktivní substanci. Je tomu tak zejména proto, že v mozku mimo jiné působí na serotoninový receptor typu 2A, podobně jako všechny další látky s halucinogenním účinkem. Lidské tělo, zejména mozek, obsahuje látky psychedelikům chemicky příbuzné (např. serotonin se od psilocinu a DMT liší minimálně), a právě díky této podobnosti mohou psychedelika působit na systémy přirozených mozkových neurotransmiterů (nervových přenašečů). DMT je do jisté míry látka „tělu vlastní“ – mozek ji pravděpodobně v malé míře sám produkuje. Americký výzkumník Rick Strassman vyslovil hypotézu, že by mohla být produkována částí mozku zvanou epifýza neboli šišinka prostřednictvím enzymatické úpravy melatoninu (hormonu, který ovlivňuje cyklus spánku a bdění – tzv. cirkadiánní rytmy). Existence DMT v mozku potkana byla nedávno experimentálně ověřena. Strassman přišel s hypotézou, že by jeho produkce šišinkou mohla vysvětlit mimotělní zážitky. DMT by mělo být vytvářeno při extrémních situacích, jako je například proces umírání – naznačuje tedy jakési „rozšíření funkce melatoninu“ z řízení rytmu den/noc na řízení „rytmu“ zrození/smrt. Pro tyto hypotézy však v současnosti chybí experimentální důkaz.
Donedávna se zdálo paradoxní, že tradiční kultury považují za klíčovou právě druhou rostlinu, která DMT neobsahuje – liánu Banisteriopsis caapi, které se říká ayahuasca a podle níž se tedy označuje celý nápoj. Ta obsahuje mimo jiné beta-karbolinové alkaloidy harmin a harmalin, které tlumí aktivitu enzymu zvaného monoaminooxidáza typu A. Ten rozkládá tzv. monoaminy, mezi něž patří tělu vlastní neuromediátory serotonin, dopamin a noradrenalin a současně i DMT. Tyto alkaloidy tedy zabraňují tomu, aby bylo psychedelické DMT, které je obsaženo v druhé rostlině (např. Psychotria viridis), v trávicím traktu tímto enzymem okamžitě odbouráno, a umožňují mu tak proniknout až k mozkovým receptorům. Ayahuasca tedy v mozku účinkuje jak prostřednictvím přímé stimulace serotoninových receptorů pomocí DMT, tak prodloužením a zesílením účinku tělu vlastního DMT, serotoninu a dalších tzv. monoaminů v mozku. Funkce beta-karbolinových alkaloidů v Banisteriopsis caapi však byla dlouho považována za spíše pomocnou.
Nedávno proběhla zajímavá studie, která do výše popsaného paradoxu vnáší nové světlo. 22 zdravých dobrovolníků při ní v experimentálním prostředí užilo ayahuascu, kterou studii věnovala Brazilská synkretická církev Unaio de Vegetal. Jedinci, kteří se studie zúčastnili, měli s nápojem předchozí bohatou zkušenost – v průměru jej zakusili téměř stokrát.
Ve studii byly chromatograficky stanoveny jednotlivé substance, které nápoj obsahoval (použitá kombinace metod se nazývá LC/MS/MS, liquid chromatography / electrospray ionization / tandem mass spectrometry): šlo především o DMT (0,328 mg/ml), harmin (1,08 mg/ml), harmalin (0,18 mg/ml) a tetrahydroharmin (1,28 mg/ml).
Jedincům byla před užitím nápoje i po jeho užití (25, 50, 75, 100 a 125 minut) měřena mozková aktivita pomocí 64kanálového EEG přístroje. Po intoxikaci dobrovolníci vyplnili retrospektivní dotazník týkající se subjektivních účinků (škála Hallucinogen Rating Scale), který jasně prokázal změněný stav vědomí – všechny parametry tímto dotazníkem sledované (intenzita, vnímání těla, afekt, vnímání, kognice a vůle) byly zvýšené. Studie však nenašla jednoznačné spojitosti mezi mozkovou EEG aktivitou a subjektivními zážitky jedinců, nejspíše kvůli nízkému počtu zkoumaných osob.
Vliv ayahuascy na elektroencefalografickou aktivitu mozku se v průběhu intoxikace měnil. V 50. minutě, tedy v době nejvyšších hladin DMT a harminu, poklesl výkon v aktivitě alfa, což je základní oscilační klidová aktivita mozku. Mezi 75. a 125. minutou od užití, tedy v době, kdy byly nejvyšší krevní hladiny harmalinu a tetrahydroharminu, naopak stoupl výkon v oblasti rychlé oscilační aktivity gama (30–100Hz), která je pokládána za odraz integrace informace ve vyšších mozkových centrech (provázání prostorově rozložených neuronálních reprezentací do celkové subjektivní zkušenosti). Zajímavé je, že jak pokles aktivity alfa, zejména ve středočárových strukturách (součást sítě zvané default mode network neboli DMN), tak zvýšení integrační aktivity gama, byly podobně prokázány u dalších psychedelických látek i u změněných stavů vědomí, jako je meditace nebo lucidní snění.
Výsledky této studie jsou zajímavé zejména proto, že poprvé prokazují specifický efekt dvou účinných látek v ayahuasce (DMT a harmalinu) přímo na mozkovou aktivitu. Dle pozorovaných změn tyto látky působí na mozek celkově synergicky a doplňují se. Zároveň z nich lze vyvodit, že harmalin neslouží pouze jako „brzda“ v odbourávání DMT, ale že se sám významně podílí na psychedelickém stavu. Může tomu tak být hned z několika důvodů; jedním z nich je například jeho schopnost aktivovat výše zmíněný serotoninový 2A receptor.
Studie zároveň odhalila vztah mezi hladinou harmalinu a zvracením. Právě zvracení je v tradičních kulturách pokládáno za významnou část transformačního zážitku v průběhu intoxikace ayahuascou – mluví se o „čisticí“ funkci rostliny, která je dle mnohých účastníků emočně léčivá. Ze současného neurovědeckého hlediska lze i tento jev částečně vysvětlit. Uvědomění podnětů z vnitřních orgánů je propojeno s emočními a afektivními stavy v oblastech mozku jako je amygdala, frontální kůra a především insula, která je považována za „mapu“ vnitřního světa našeho těla a zároveň se podílí na vyšších mozkových funkcích.
Ayahuasca je různorodý koktejl chemických látek, které se doplňují ve svém účinku nejen na úrovni mozku, ale i na úrovni psychosomatické. Tento obtížně definovatelný mechanismus účinku na jednu stranu brání jejímu přímému využití současnou západní medicínou, na druhou stranu přináší fascinaci jejím intuitivním využíváním v tradičních jihoamerických kulturách, které již probíhá po tisíce let.
Filip Tylš
Česká psychedelická společnost
Zdroje:
Schenberg, E., Alexandre, J., Filev, R., Cravo, A., Sato, J., Muthukumaraswamy, S., Yonamine, M., Waguespack, M., Lomnicka, I., Barker, S. and da Silveira, D. 2015. Acute Biphasic Effects of Ayahuasca. PLOS ONE. 10, 9 (2015)
Strassman, Rick. DMT: The spirit molecule: A doctor’s revolutionary research into the biology of near-death and mystical experiences. Inner Traditions/Bear & Co, 2000.
Glennon, Richard A., Milt Titeler, and J. D. McKenney. Evidence for 5-HT 2 involvement in the mechanism of action of hallucinogenic agents. Life sciences 35.25 (1984): 2505–2511.
Araújo, A., Carvalho, F., de Bastos, M., de Pinho, P. and Carvalho, M. 2015. The hallucinogenic world of tryptamines: an updated review. Archives of Toxicology. 89, 8 (2015), 1151–73.
Brierley, D. and Davidson, C. 2012. Developments in harmine pharmacology — Implications for ayahuasca use and drug-dependence treatment. Progress in Neuro-Psychopharmacology and Biological Psychiatry. 39, 2 (2012), 263–272.
Barker, S., Borjigin, J., Lomnicka, I. and Strassman, R. 2013. LC/MS/MS analysis of the endogenous dimethyltryptamine hallucinogens, their precursors, and major metabolites in rat pineal gland microdialysate. Biomedical Chromatography. 27, 12 (2013), 1690–1700.