Filip Tylš: LSD-73 aneb odhalení části tajemství LSD k jeho 73. výročí

Původně zveřejněno na aktuálně.cz.

Komentář k publikaci: Carhart-Harris, R. et al. 2016. „Neural correlates of the LSD experience revealed by multimodal neuroimaging.“ Proceedings of the National Academy of Sciences (2016). 201518377.

Nedávno uplynulo 73 let od doby, kdy se švýcarský chemik Albert Hoffman omylem potřísnil ve švýcarských chemických laboratořích firmy Sandoz malou kapkou 25. derivátu kyseliny lysergové. Po velmi neobvyklém zážitku se rozhodl užít dávku LSD, kterou považoval za minimální (250 mikrogramů), a vydal se na kole domů. Tehdy vůbec nepředpokládal, že jeho cestu z práce 19. dubna 1943 budou příznivci psychedelických látek po celém světě slavit jako tzv. „Bicycle Day“. Zakusil tehdy komplexní změněný stav vědomí, včetně změny myšlení, silných zrakových halucinací a zesílení emočního prožívání. Slavný den objevu psychoaktivních účinků LSD měl dalekosáhlý dopad na vědu, umění i společnost.

LSD přineslo vědě nové poznatky o povaze lidského vědomí. Zároveň se ukázalo, že má celou řadu důležitých využití ve studiu a léčbě duševních poruch. Zážitky způsobené již mikrogramovými dávkami LSD můžou hluboce ovlivnit další život uživatelů. Kvůli umístění LSD na seznam nejnebezpečnějších drog nebylo možné účinky této fascinující látky dlouho studovat a i v současné době je to stále velmi komplikované.

Přesto je 73. výročí významnější než ta předchozí. Britský neurovědec Robin Carhart-Harris nám k němu totiž nadělil první studii, která využívá moderní zobrazovací metody k popsání účinků LSD na lidský mozek. Studie se zúčastnilo 20 dobrovolníků, kterým bylo nitrožilně podáno LSD v dávce 75 mikrogramů. Dobrovolníci pod vlivem LSD absolvovali vyšetření pomocí funkční magnetické rezonance (fMRI) a magnetoencefalografu (MEG), které prokázaly významné změny v prokrvení mozku, elektrické aktivitě a vzájemné komunikaci neuronálních sítí. Následovalo subjektivní hodnocení zážitku samotnými dobrovolníky pomocí psychologických škál (ASCs – Altered States of Consciousness Scale).

Studie odhalila výrazné změny ve zrakových oblastech mozkové kůry způsobené LSD oproti neaktivní látce. Vyšetření fMRI, které hodnotí funkci mozku v závislosti na jeho prokrvení, zaznamenalo výrazné zvýšení prokrvení oblastí zpracovávajících zrakové podněty. Data z MEG, který snímá přímo elektrickou neuronální aktivitu z povrchu kůry, ukázala ve zrakové kůře snížení základní frekvenční aktivity alfa, která za normálních okolností funkci filtruje irelevantní smyslové vjemy z našeho vědomí. Není úplně překvapivé, že tyto změny měly významnou souvislost se zrakovými halucinacemi dobrovolníků. Vědci ale zkoumali také míru propojení zrakových oblastí se zbytkem mozku, která byla významně vyšší oproti neaktivní látce. To nasvědčuje tomu, že v průběhu psychedelické zkušenosti je zapojena do zpracovávání zrakové informace mnohem větší část mozku, než při běžném vědomí. Mohlo by to také pomoci vysvětlit tzv. synestézie, tedy slévání podnětů z různých smyslových modalit (např. vidění hudby) díky propojení s korovými oblastmi zpracovávajícími jiné podněty, anebo silný vliv emocí na to, co vidíme, díky propojení s limbickým systémem (oblast v hloubi spánkového laloku zapojená do emočního prožívání).

Ačkoli byly největší změny popsány ve zrakových oblastech mozku, jako mnohem zásadnější se jeví objev snížení integrity uvnitř tzv. defaultní sítě (DMN, Default Mode Network), která je aktivní v průběhu klidného bdění, kdy naše mysl neřeší žádné logické problémy, ale myšlenky pouze volně plynou. Tato síť je spojována s prožitkem jáství (tzv. „self“) a je tak považována za sídlo našeho ega. Prožitek rozpouštění hranic ega byl v této studii hodnocen pomocí souboru otázek psychologické škály ASCs a ve výsledcích zaznamenaných fMRI mu odpovídalo snížení propojení parahipokampálního laloku (část limbického systému) se zbytkem mozku. V aktivitě mozku měřené MEG rozpad ega odráželo snížení základní aktivity alfa v zadním cingulu, což je důležitý přepojovací uzel sítě DMN.

Poznání vlivu ega na naše prožívání je cílem mnohých buddhistických učení a nepřekvapí proto, že snížená aktivita sítě DMN byla pozorována také v souvislosti s meditací. Neurovědci předpokládají, že rozpad ega doprovázený poruchou integrity DMN má velmi pravděpodobně přímou souvislost s léčivým (transformativním) účinkem LSD.

Druhá část výsledků studie tak nezávisle u dalšího psychedelika potvrdila, co jsme zjistili z pilotních studií s psilocybinem, aktivní látkou obsaženou v lysohlávkách. Síla nových dat s LSD ale spočívá v možnosti srovnat u stejných intoxikovaných jedinců funkci mozku hodnocenou jak přímo pomocí elektrické aktivity (MEG), tak nepřímo prostřednictvím prokrvení (fMRI).

Psychedelika způsobují nárůst míry chaosu (tzv. entropie) v mozkové aktivitě, což se odráží v rozpojení více neuronálních sítí. Lze předpokládat, že tento chaos může být velmi plodným procesem v ustanovení nové rovnováhy. Podobný fenomén naznačil metaforicky Carl Gustav Jung: „Sestup do hlubin vždy předchází vzestupu“ („The descent into the depths always seems to precede the ascent“, Archetypes of the Collective Unconsciouss, 1968). Na tomto místě je ale nutné podotknout, že v udržení oné nové rovnováhy bude hrát důležitou roli to, jakým způsobem psychedelickou zkušenost následně zpracujeme v rámci psychoterapeutické integrace. Dr. Robin Carhart-Harris soudí, že nové poznatky o působení LSD na lidský mozek můžou skutečně přispět k jeho terapeutickému využití. V jejich světle bychom se měli opět zamyslet nad nesmyslností zařazení LSD do přísně kontrolované skupiny látek „bez lékařského využití“.