Původně zveřejněno na aktuálně.cz.
Policie ČR koncem roku 2015 spustila mimořádně nepodařenou kampaň proti užívání drog u mladistvých (zejména konopí a pervitinu) s názvem „Bereš? Zemřeš!“ (1)
Nějaké recenze se na ni už objevily – například Tomáš Zábranský nešetřil kritikou, když poznamenal:
„Milionkrát jim [Policii ČR] můžete na stovkách a tisících konkluzivních studií ukazovat a prokazovat, že takhle pojaté „scary“ kampaně v nejlepším případě nefungují, a často jsou kontraproduktivní – ti, co jim byli vystaveni, mají větší pravděpodobnost problémového užívání drog v budoucnosti než ti, kteří toho byli ušetřeni. Ale to je asi jedno – jim se to líbí.“ (2)
V čem že je kampaň, jejímiž materiálními artefakty (audio a videospoty, letáky, plakátem) se policie na webu chlubí, zásadně špatná, podobně jako některé jiné formy protidrogové prevence? V prvé řadě v tom, že onu nesmírně širokou a rozmanitou množinu látek nechává jednoduše u univerzálního označení „droga“. Celé této skupině se pak připisují ty nejhorší vlastnosti, jako by všechny tyto látky bylo možné takovými charakteristikami souhrnně definovat.
Přitom snad to jediné, co látky tak odlišné, jako je konopí, pervitin nebo snad dokonce psychedelika jako psilocybin či LSD (3), spojuje, je jejich umístění v zákoně o návykových látkách – jde o látky přísně kontrolované, a nedodržování zákona je pak stíháno v rámci přestupkového a trestního práva. Účinky těchto látek na nervovou soustavu, tělo a mysl a jejich společenské dopady jsou od sebe přitom dalece vzdáleny (4,5). Arbitrární a především dlouhodobě neměnné zařazení různých látek do různých skupin zákona pak odpovídá především tomu, co si patrně přál R. Nixon na počátku 70. let minulého století a další konzervativci v 80. letech. (6) Mnohem méně už tomu, co dle současných vědeckých poznatků víme o dopadech těchto látek na úrovni neurofyziologické, psychologické i společenské. (7)
Klíčová informace, která v kampaních a „prevencích“ typu „Bereš? Zemřeš!“ či „prostě řekni ne drogám“ (a nevěnuj jim vůbec pozornost) chybí, je pokus o vzdělání veřejnosti ohledně toho, jak různé látky působí, v čem se liší, jakou mají historickou tradici užívání, u kterých z nich byl tradičně využíván nebo je v současnosti znám nějaký léčebný potenciál a u kterých naopak i po důkladném výzkumu převažují jednoznačně negativní účinky. Britská studie pod vedením Davida Nutta a kol. zjistila, že nebezpečnost různých látek se ohromně liší, a k nejškodlivějším drogám vůbec se řadí drogy legální, tedy zejména alkohol a tabák. Nemluvě o látkách, které svým potenciálem vyvolávat fyzickou závislost do určité míry připomínají alkohol či heroin, ale nejsou běžně společensky vnímány jako drogy – příkladem budiž obyčejný cukr. (8)
Naprostá absence snahy o diferenciaci mezi různými látkami a přehnaná, paušalizující tvrzení typu „Je jasné, že droga Ti vezme zdraví, rodinu, kámoše, zájmy a nakonec i život“ (leták PČR), spolu s přilehlým upozorněním, kterak je podávání jointa trestným činem, navádí k absurdním závěrům: například že marihuana (droga) vždy vede ke ztrátě zdraví, rodiny, kámošů, zájmů a života. Většina mladých lidí, kteří mají s marihuanou zkušenosti, i těch, kteří ji sice sami nemají, ale mají okolo sebe v tomto ohledu „zkušenější“ kamarády, má dost inteligence na to, aby rozpoznala nesmyslnost takového tvrzení. Důvěra mladých lidí v to, že policie je zdrojem kvalitních a spolehlivých informací, tak klesá k nule, a v lepším případě jsou další policejní sdělení potichu ignorována. V horším případě však dotyčný dojde ke zkreslenému závěru ve stylu: „pokud policie tohle tvrdí o konopí, a není to pravda, tak asi ten pervitin nebude tak nebezpečný, jak říkají“. Lidová moudrost má příhodné pořekadlo: „Chraň se lží víc než ohně, neboť lhářům se nevěří, i kdyby mluvili pravdu“. Na stejné téma existuje i bajka o prolhaném pastýři, který tak dlouho svolává falešný poplach, že mu vlk rdousí ovce, až ho všichni přestanou poslouchat a nikdo mu nepřijde na pomoc, když se vlk nakonec doopravdy objeví. Buď tato lidová moudrost není v policejních kruzích známá, anebo si PČR ani neuvědomuje, že říká nepravdu.
Jak z toho ven?
Stop the bullshit machine. Je potřeba šířit solidní odborné poznatky, a ne bludy. Politika, právo i drogová redukce rizik (harm reduction) musí být založená na důkazech (evidence-based). Legislativu je potřeba aktualizovat tak, aby odpovídala odborným poznatkům. Lidi lze odradit od toho, aby dělali opravdu nebezpečné věci, tím, že dostanou co nejpřesnější informace o tom, do jaké míry jsou tyto věci (např. různé „drogy“) bezpečné či nebezpečné a jak nebezpečí minimalizovat, pokud se už člověk rozhodne riziko podstoupit. Lidstvo si měnilo vědomí různými látkami i jinými technikami od časů bez počátku, dělá to i dnes a je naivní si myslet, že to tabuizace drog nějak změní. Masivní změny vědomí oproti běžnému dennímu stavu zažíváme každou noc ve spánku – nejsou to taky specifické formy halucinace? Každé jídlo (nebo ještě výrazněji půst) ovlivňuje kvalitu vědomí a ke změnám dochází třeba i při smyslové deprivaci, např. při pobytu ve tmě. Naprostá většina lidí užívá či zneužívá alkohol, nikotin, kofein a různé léky. Co se asi děje s naším vědomím a prožíváním při sexu a masturbaci? Koncentraci či kontemplativní meditaci, sportu, dechovém cvičení, zpěvu, poslechu hudby či sledování filmu? To všechno je psychoaktivní, mění to vědomí, stav mysli i těla. Tyto změny probíhají od narození až po smrt. Nejenže máme na změnu vědomí právo, ale nemáme ani možnost jakýmkoli činem v životě zajistit, aby k neustálým změnám vědomí nedocházelo a abychom dříve či později nezemřeli.
Když David Nutt v roce 2009 (než za to byl vyhozen z postu šéfa poradců britské vlády pro drogy) (9) prohlásil v odborné komunitě zcela zjevnou věc, a sice že alkohol a tabák jsou škodlivější než LSD, extáze a konopí, reakcí bylo, že takové tvrzení (byť pravdivé), by „vyslalo veřejnosti špatnou zprávu“. Takový přístup k věci je zcela absurdní. „Say no to drugs“ je nutné změnit na „Say KNOW to drugs“. Od mimořádného zasedání OSN (UNGASS 2016) (10) v dubnu 2016 si mnozí odborníci tento posun slibovali také, nicméně výsledky jednání ukázaly spíše to, že OSN zrcadlí konzervativní situaci v jednotlivých zemích a není schopna být alespoň v této oblasti aktivním tahounem pokroku.
Zdroje a poznámky:
(1) PČR (2015). BEREŠ? ZEMŘEŠ!! http://www.policie.cz/clanek/beres-zemres.aspx
(2) http://mediahub.cz/komunikace-35809/kampan-beres-zemres-moc-nenadchla-993847
(3) Na psychedelika zmiňovaná kampaň necílí explicitně ve verbální části, ale (a) sémiotickou analýzou letáku lze snadno identifikovat jako index na tyto látky se odvolávající fotomontáž plyšového medvídka s očima ve tvaru červenobílých spirál, a (b) zdůrazňováním obecného označení droga jako čehokoli uváděného v zákoně o návykových látkách a postihovaného trestním zákoníkem je štvavá kampaň zaměřena i proti těmto látkám.
(4) Nutt, D., King L., Phillips, L. (2010). Drug harms in the UK: a multicriteria decision analysis. Lancet 2010; 376: 1558–65. doi: 10.1016/S0140-6736(10)61462-6.
(5) Nutt, D. (2012). Drugs without the hot air. UIT Cambridge. ISBN 9781906860165
(6) http://www.drugpolicy.org/new-solutions-drug-policy/brief-history-drug-war
(7) Sessa, B. (2012). The Psychedelic Renaissance. London: Muswell Hill Press.
(8) Avena, N., Rada, P. & Hoebel B. (2007) .Evidence for sugar addiction: Behavioral and neurochemical effects of intermittent, excessive sugar intake. Neuroscience and Biobehavioral Reviews 32(1), 20-39. doi:10.1016/j.neubiorev.2007.04.019
(9) The Guardian (2009). Government drug adviser David Nutt sacked. http://www.theguardian.com/politics/2009/oct/30/drugs-adviser-david-nutt-sacked
(10) http://www.undrugcontrol.info/en/home/tag/109-2016-ungass